3 denní výprava – Petrov u Prahy

Z téhle výpravy si nepamatuju určité části (bylo mi řečeno, že jsem byla jakýsi doktor či co) ale pokusím se vám ji vylíčit jak nejlépe dovedu. 

Přijeli jsme na základnu v Petrově u Prahy až večer, potmě sešli z vlakové zastávky k Sázavě, která byla mimochodem po celou délku našeho pobytu mírně rozvodněná, a potom se vydalali doleva podél ní až jsme dorazili k malé chatičce ve skále. Dali jsme si véču, ale co se dělo večer nevím. Vím je, že se objevil právě ten Doktor. 

Druhý den si pamatuju jen z poloviny. Dopoledne jsme děti dostali správu od doktora a po dvou zkouškách od něho jsem zase vypla. Večer mi pak všichni vyprávěli, že prý zas přišel Doktor a přinesl další instrukce od jakýchsi víláků. A že se teda potom šlo na kopec, v podstatě za chatou, Údolím temna nahoru a až se došlo na Hadí skálu. Tam se to prý šmiklo přes hřbety na vrch Zahrádka, kde byl nějaký finální přelet nad propastí. Tam jsem se taky z toho deliria probudila. Byla jsem zmatená ale šlo se tedy zpátky do chaty. Druhého dne jsme zakopávali vzkaz pro další cestovatele. A když mluvíme o těch vzkazech, tenhle se mi objevil v kapse saka:

Musím říct, že jsem na své svěřence patřičně hrdý. Svoji odvahu prokázali již v prvním úkolu, kdy zvládli v noci ukradnout z trosek plavidla stínů potřebné kousky na osvobození víláků, obyvatelů Næhiri. Dále druhého dne prokázali velký důvtip v luštění šifer za získání dalších instrukcí od víláků. A v neposlední řadě se mnou absolvovali nebezpečnou cestu přes území stínů. Málem nás dostaly, ale díky Skočdosázavi, Sázavě, Šarlotce a Rozárce jsme je zvládli odrazit. Nakonec po tmě, jak se sluší a patří na víláky, je moje svěřenkyně osvobodily. Tímto chci jim hluboce poděkovat. 

A co vy ostatní? Třeba se uvidíme někdy příště.

– Váš Doktor

Článek sepsala Šebestová, která výpravu i celou naplánovala a zorganizovala.

Fotky – snad brzy budou v naší fotogalerii….

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *