Poslední akcí tohoto skautského roku je 3denní závěrečná výprava – vyrážíme pod stany do Nových Kopist u Lovosic, což jest oblast Českého Středohoří a spíme na zahradě u Jíři Zemanové (Kroje), která nás sem na loňském táboře pozvala. Shodou okolností nám na letošní tábor pojede jako hlavní kuchařka (místo Kláry). Má 2 malé děti (Alžbětka a Žofka) o které se v průběhu celé výpravy občas rády postaráme – hlavně chůvička Elza.
Scházíme se kolem 17 hod na RZ a metrem jedeme na Hlavní nádraží odkud dále pokračujeme vlakem – rychlíkem, který už vyjel s 20 minutovým zpožděním a dalších 20 minut nabral na trati neboť je cestou výluka na trati. Cestou sedíme i u sebe, bodujeme, povídáme se a hrajeme oblíbené lístečky. Přípoj v Bohušovicích na nás nepočkal a jelikož se nám nechtělo jít pěšky s bágly déle než je třeba, tak vyčkáváme na další spoj. Druhým přípojem už je to jenom 1 stanici a pak jdeme od zastávky do Nových Kopist po silnici cca jenom 1 km což jest v pohodě. Jíři zelený domek s růžemi nacházíme také bez problémů a následuje přivítání a stavba stanů, vybalení věcí, úklid jídla do kuchyně a večeře z vlastních zásob dříve než padne tma, což jsme stihly. Pak už se jdeme vyhygienit a na kutě do stanů. Starší holky ještě chvíli povídáme v kuchyni o táboře, programu na další dny apod. V noci je celkem teplo a k tomu venkovský a zvířecí hluk a tak se dost budíme.
Ráno vstáváme kolem 7.30 hod a koná se rozcvička na nedalekém dětském hřišti vedená Elzou. Pak následují činnosti jako: hygiena, snídaně a příprava na celodenní výlet. Dorazila k nám Šebestová. Kolem 9 hod vycházíme na vlak jímž jedeme do Lovosic města. Odtud vyrážíme na nedaleký vrchol Lovoš – cesta vede hodně do kopce – nejprve po rozpálené silnici a louce a pak už naštěstí jen a pouze lesem což jest mnohem lepší, neboť je po celý den mega horko – kolem 30 stupňů. Cestou během celého výletu hrajeme ve 4 týmech Bingo – pozorovací hru s kartičkami na karabinkách. Zanedlouho dobýváme vrcholu odkud je krásný výhled po celém Českém Středohoří. Dáváme si tu obídek, odpočíváme ve stínu, společné foto s Milešovkou a občerstvení v podobě zmrzliny či pití. Pak scházíme dolů jinou pohodovou lesní cestou až do Opárenského údolí, cestou lovíme kešku, odbočujeme na vyhlídku a plníme cestičky a stezky. Opárenské údolí je moc hezké a cesta vede pořád ve stínu a po rovince, což jest v dnešním vedru plus. Cestou se zastavujeme na loučce poblíž sportovního areálu, svačíme a hrajeme etapu – procházení kolem stráže – neslyšně se připlížit ke slepému Plyšákovi. Také si zkoušíme zacvičit ti na seniorských venkovních strojích. Pěšky docházíme až do Malých Žernosek, kde už začínají vinice a bohužel také žár od sluníčka. Zachránil nás venkovní bufet u přívozu – žízeň zaháníme chlazenou limonádou a zmrzlinou + dočepujeme si vodu na WC. Pak si ještě máčíme nožky v Labi kde jsou klouzavé kameny a tak je pozoruhodné že tam nikdo ani nezahučel. Nazpátek se navracíme do Nových Kopist opět vláčkem. Ušly jsme celkem kolem 15 km. Na chatě pak odpočíváme, píšeme si deníčky a chodíme se postupně osprchovat. K večeři si dáváme polévku od Kroje – vývar s nudličkami. Pak následuje ještě druhá etapka „Pozorování stráží“ – aneb nenápadné pozorování 3 stráží – jejich činností z úkrytů. A následuje večerní grilování večeře – buřty, klobásy či hermelíny – kdo co má. Poté se jde už na kutě do stanů a chvíli si ještě povídáme my starší holky. V noci je ještě větší horko než minulou noc.
Brzo ráno vstávají Šebe a Maki, neboť odjíždějí z výpravy obě dříve – jedna jede sama vlakem a pro druhou si přijeli autem. Následuje rozcvička na hřišti vedená Plyšákem – želvičky a pak hygiena a snídaně. Chystáme se na malou vycházku a ještě předtím si balíme všechny stany, neboť se nám nabídla paní Vachatová, že se bude kolem poledne nacházet nedaleko od nás a vezme nám je autem. Po zabalení všech stanů, vyrážíme na menší procházku po Nových Kopistech – Jířa s dětmi jdou s námi a provázejí nás. Venku je děsné vedro – teplota stoupla na 37 stupňů!!! Končíme na dětském hřišti kde se koná závěrečná etapa „Souboj se strážemi“ – první drsnější varianta byla v půlce ukončena (souboje s nadzvedávání ostatních) a posléze obměněna na jiný druh souboje (varianta Hututu na 1 proti 1). I tam má někdo drobný problém. Kolem poledne etapku ukončujeme a vyrážíme zpět do chaty. Zároveň přijela paní Vachatová a vyzvedla si stany bez Magdy (ta se rozhodla jet domů s námi vlakem). Následuje balení všech věcí do batohu, vaření oběda – venku na ohništi a velkém kotlíku vaří Betyš se Šárkou špagety a v kuchyňce se krájí zelenina a vytváří se omáčka alá Amazonky (Smajlík, Bára a Anežka). K obědu tudíž máme špagety alá Amazonky – kečupová omáčka s točeňákem. Pak už si jenom dobalujeme, myjeme nádobí, očesáváme rybíz a kolem 15 hod se loučíme a vyrážíme na zastávku na vlak. Klimatizovaným courákem jedeme jednu stanici do Bohušovic, kde čekáme půl hodiny na neklimatizovaný zpožděný rychlík do Prahy. Kupujeme si v nádražní restauraci chlazenou citrokolu. Ve vlaku sedíme skoro u sebe, povídáme si a pomalu ale jistě se rozpouštíme vedrem – teče z nás pot proudem!!! Píšu rodičům, že přijedeme o hodinu dříve. Z Hlavního nádraží pak jedeme metrem až na RZ kde už čekají rodiče a někteří hurá na zmrzlinku!!!
Více fotek najdete ZDE